Poznámky z Matematické analýzy A 4 – teorie integrálu
Měřitelné funkce
Definice. Nechť  jsou měřitelné prostory. Zobrazení  se nazývá -měřitelné, pokud .
Lemma. Nechť 
 jsou měřitelné prostory a elementární systém 
 je generátor 
 (tedy 
). Potom zobrazení 
 je 
-měřitelné právě tehdy, pokud 
.
Důkaz (základní myšlenka).  Triviální.
 Snadno si rozmyslíme, že  je σ-algebra.
  
Důsledek. Nechť  jsou topologické prostory a  je spojité zobrazení. Potom  je -měřitelná.
Definice. Nechť  je měřitelný prostor. Funkce  se nazývá -měřitelná, pokud je -měřitelná.
Definice. Funkce  se nazývá borelovsky měřitelná, pokud je -měřitelná.
Definice. Funkce  se nazývá lebesgueovsky měřitelná, pokud je -měřitelná.
Poznámka. Obvyklou topologii na  zavádíme stejně jako na , tedy pomocí metriky .
Věta. Nechť 
 jsou měřitelné prostory, 
 je 
-měřitelné a 
 je 
-měřitelné. Potom 
 je 
-měřitelné.
Poznámka. Pokud  jsou lobesgueovsky měřitelné, neznamená to, že  je lebesgueovsky měřitelné, protože mluvíme o jiných σ-algebrách!
 
Věta. Nechť 
 je měřitelný prostor a 
. Potom následující tvrzení jsou ekvivalentní:
-  je -měřitelná
Důkaz. Plyne z lemmatu a z toho, že každý druh intervalů generuje borelovskou σ-algebru.
 
Věta. Nechť 
 jsou měřitelné prostory, 
. Označme 
. Potom 
 je 
-měřitelná právě tehdy, pokud všechna 
 jsou 
-měřitelné.
Důkaz.  Definujme projektory . Zjevně . Nechť , potom 
 Použijeme větu dokázanou v teorii míry, že  generuje . Takže stačí ukázat .
  
Důsledek. Nechť 
 je měřitelný prostor. Potom funkce 
 je 
ěřitelná právě tehdy, pokud 
 jsou 
ěřitelné.
Důkaz (základní myšlenka). Pomocí předchozí věty a poznámky o topologii na . Je nutné využít poznatku, že .
 
Věta. Nechť 
 je měřitelný prostor a 
 jsou 
ěřitelné. Potom jsou 
ěřitelné i 
 (poslední jen v případě, kdy je definovaná).
Důkaz. Definujme .  je zřejmě -měřitelná a funkce  je spojitá a tedy -měřitelná. Analogicky pro ostatní operace a pro reálná čísla. (Pro dělení z nějakého důvodu ukážeme pro inverzi a potom sčupčíme s násobením.)
 
Definice. Na rozšířených reálných číslech  definujeme obvyklou topologii a borelovskou σ-algebru  zřejmým způsobem.
Věta. 
Věta. 
Definice.  je stále nedefinovaný výraz, ale tentokrát definujeme .
Věta. Nechť 
 je měřitelný prostor a 
 jsou 
ěřitelné funkce. Potom funkce 
 jsou 
ěřitelné.
Důkaz (základní myšlenka). Pro  stačí ověřit, že . To ověříme tak, že nějak ukážeme  a následně využijeme σ-albebrovosti. Analogicky . U  využijeme rovnosti  a pro  analogicky.
 
Důsledek. Měřitelné funkce jsou uzavřené také na limitě, minimu a maximu, pokud tyto existují.
Definice. Nechť 
. 
Kladná a záporná část  jsou funkce 
.
Poznámka. 
 
Poznámka. Nechť  je měřitelný prostor. Je-li  ěřitelná, potom i  jsou ěřitelné.
Definice. Funkce 
 je 
jednoduchá, pokud má konečný obor hodnot.
Poznámka. Nechť  je jednoduchá funkce a . Potom
,
kde .
Poznámka. Jednoduché funkce jsou uzavřené na sčítání a násobení.
Poznámka. Nechť  je měřitelný prostor. Jednoduchá funkce  je ěřitelná právě tehdy, pokud .
 
Věta. Nechť 
 je měřitelný prostor. Potom
- je-li  ěřitelná, potom existuje posloupnost jednoduchých ěřitelných funkcí  taková, že  a .
- je-li  ěřitelná, potom existuje posloupnost jednoduchých ěřitelných funkcí  taková, že  a .
Důkaz (základní myšlenka). Nejprve řešme reálný případ. Definujme
Obecně:
Je jasné, že  jsou jednoduché a ěřitelné a splňují nerovnosti v tvrzení věty. Bodová konvergence je taky celkem zjevná. Komplexní funkce vyřešíme tak, že si je rozdělíme na čtyři nezáporné funkce a provedeme u nich to samé:
 
Poznámka. Nechť  je prostor s mírou. Pokud se dvě funkce rovnají -skoro všude a jedna z nich je ěřitelná, neplyne z toho, že ta druhá je také ěřitelná. Stejně tak pokud posloupnost ěřitelných funkcí konverguje k nějaké funkci -skoro všude, tato funkce nemusí být ěřitelná.
Integrace nezáporných funkcí
V této sekci budeme mít všude implicitně  prostor s mírou.
Definice. 
Definice. Nechť 
 je jednoduchá se standardní reprezentací 
. 
Integrál  vzhledem k  je
Podle potřeby můžeme také značit 
. Je-li 
, potom 
integrál  vzhledem k  přes  je
Poznámka. Pokud vezmeme jiný rozklad s disjunktními množinami, integrál se nezmění.
 
Věta (základní vlastnosti integrálu). Nechť 
 jsou jednoduché a 
. Potom
- Funkce  je míra.
Důkaz (základní myšlenka). První vlastnost je naprosto zřejmá. Druhá a třetí jsou docela zřejmé. A ta čtvrtá vlastně taky, když si to člověk rozepíše.
 
Definice. Nechť 
. Potom 
integrál  vzhledem k  je
Je-li 
, potom 
integrál  vzhledem k  přes  je
Poznámka. Pro  jednoduchou se definice shoduje se speciální definicí.
Poznámka. Zřejmě platí analogie prvního a třetího bodu z předchozí věty:
  
Příklad. Nechť . Potom .
Věta (o monotónní konvergenci). Nechť 
 jsou 
neklesající nezáporné měřitelné funkce. Potom 
 a platí
Důkaz (základní myšlenka). To, že , už víme z nějaké dřívější věty. Hodně snadno dokážeme, že . Pojďme na vopáčnou nerovnost. Vezměme jednoduchou funkci  a nějaké . Definujme
Tyto množiny jsou měřitelné, protože . Zároveň zřejmě platí  a snadno ukážeme, že . Máme
Zlimitíme to a dostaneme
Když vysuprémíme a zlimitíme pravou stranu, zjistíme, že se rovná .
 
Příklad. Nechť  a  je počítací míra. Mějme nějakou funkci , tedy . Definujme
Z věty o monotónní konvergenci plyne
Tedy fyzici měli pravdu: suma je integrál!
Věta (o záměně sumy a integrálu podle míry). . Potom 
 a platí
Speciálné z toho plyne aditivita integrálu podle míry.
Důkaz (základní myšlenka). Vezměme dvě funkce . Z věty o monotónní konvergenci plyne, že je můžeme aproximovat posloupnostmi jednoduchých funkcí. Ty potom opět podle věty o monotónní funkci posčítáme. Tímhle způsobem samozřejmě dokážeme aditivitu pro konečný počet funkcí. Pro nekonečně mnoho funkcí použijeme posloupnost částečných součtů, přičemž využijeme to, že to máme dokázané pro konečné součty.
 
Důsledek. 
Věta. Nechť 
. Potom 
 právě tehdy, pokud 
 je 
-skoro všude nulová.
Důkaz (základní myšlenka). Nejprve uvažujme, že  je jednoduchá. Pro tu to dokážeme snadno. Pro ostatní dokážeme zvlášť implikaci na každou stranu. Doprava použijeme suprémum, dolava důkaz sporem.
 
Důsledek. Pokud se funkce 
 rovnají skoro všude, potom 
.
Poznámka. Pro důkaz nemůžeme použít na první pohled zjevnou metodu, že aplikujeme předchozí větu na rozdíl, protože ten by mohl být záporný!
Důkaz (základní myšlenka). Nechť . Integrál si roztrhneme pomocí  a provedeme pár úprav.
 
Věta (o monotónní konvergenci (jiná)). Nechť 
. Potom
Důkaz. Z předpokladů víme
Označme
Máme
Označme si . Na tyto funkce již můžeme aplikovat první větu a monotónní konvergenci. Jelikož jejich integrály jsou stejné jako integrály těch původních funkcí, platí závěr i pro původní funkce.
 
Věta (Fatou). Nechť 
. Potom
Důkaz. 
Pomocí věty o monotónní konvergenci dostaneme
což je tvrzení věty.
 
Lemma. Nechť 
. Potom 
.
Důkaz. 
To může platit jen tehdy, pokud .
 
Integrace reálných a komplexních funkcí
Opět mějme všude implicitně  prostor s mírou.
Definice. Nechť 
 je 
ěřitelná a 
. Potom 
integrál  vzhledem k  je
Je-li navíc 
, 
integrál  vzhledem k  přes množinu  je
Poznámka. 
 
Definice. Nechť  je ěřitelná. Potom integrál  vzhledem k  je
pokud je výraz definovaný.
Je-li navíc , integrál  vzhledem k  přes množinu  je
pokud je výraz definovaný.
Definice. Funkce  je integrabilní, pokud je měřitelná a
Množinu integrabilních funkcí značíme .
Věta (linearita integrálu podle míry). Nechť 
. Potom 
 a platí
Důkaz (základní myšlenka). Měřitelnost  je zřejmá. Můžeme tedy psát
Tím máme ověřeno, že integrál existuje a je konečný. Aditivitu a homogenitu ověříme zvlášť, a to tak, že si to roztrhneme na reálnou kladnou, reálnou zápornou, imaginární kladnou a imaginární zápornou část a aplikujeme příslušné věty o integrálu nezáporné funkce.
 
Věta. Nechť 
. Potom
Důkaz (základní myšlenka). Pro  je důkaz zřejmý. Stejně tak pro reálnou funkci. Soustřeďme se tedy na komplexní funkci s nenulovým integrálem. Definujme
Snadno ověříme, že
Vidíme, že je to nezáporné reálné číslo, takže můžeme psát
 
Věta. Nechť 
. Potom následující tvrzení jsou ekvivalentní:
Důkaz (základní myšlenka). Ukážou se cyklické ekvivalence směrem dolů. První jde triviálně tím, že aplikujeme nějakou větu. Druhá plyne z předchozí věty. Třetí se ukáže sporem.
 
Definice. Komplexní 
-skoro všude definovaná funkce 
 se nazývá 
měřitelná, pokud
Poznámka. Je-li funkce ěřitelná, potom je měřitelná.
Poznámka. Je-li funkce  měřitelná, potom funkce  je ěřitelná.
 
Definice. Komplexní -skoro všude definovaná funkce  se nazývá integrabilní, pokud je měřitelná a její absolutní integrál je konečný. Množinu integrabilních funkcí značíme . Pro integrabilní funkci definujeme .
Lemma.  je lineární prostor a  je lineární funkcionál na .
Lemma. Je-li  měřitelná/integrabilní a , potom  je měřitelná/integrabilní.
Lemma. Je-li  posloupnost měřitelných funkcí a limita  existuje skoro všude, potom  je měřitelná.
Věta (Lebesgue). Nechť  je posloupnost -skoro všude definovaných komplexních měřitelných funkcí. Nechť  a posloupnost je -skoro všude omezená integrabilní funkcí, tedy
Potom můžeme přehazovat integrál a limitu:
Věta. Nechť 
 je posloupnost 
-skoro všude definovaných komplexních měřitelných funkcí. Pokud 
, potom 
 konverguje 
-skoro všude k měřitelné funkci a můžeme přehazovat integrál a sumu:
Důkaz (základní myšlenka). Samozřejmě aplikujeme Lebesgueovu větu na posloupnost částečných součtů, akorát pro ni musíme najít vhodnou funkci . Jako tu zvolíme právě .
 
Věta (o limitě). Nechť 
. Nechť pro všechna 
 je funkce 
 měřitelná, pro 
-skoro všechna 
 existuje 
 a funkce je omezená 
-skoro všude integrabilní funkcí, tedy
Potom 
 a můžeme přehazovat integrál a limitu, tedy
Důkaz (základní myšlenka). Aplikujeme Heineovu větu na Lebesgueovu větu.
 
Věta (o derivaci). Nechť 
. Nechť pro všechna 
 je funkce 
 integrabilní, pro 
-skoro všechna 
 je 
 diferencovatelná na 
 a 
derivace je omezená 
-skoro všude integrabilní funkcí, tedy
Potom 
 je diferencovatelná na 
, pro všechna 
 je 
 integrabilní a můžeme přehazovat integrál a derivaci:
Důkaz (základní myšlenka). Pro danou posloupnost  s limitou  definujeme
Použijeme Lagrangeovu větu (k nalezení majoranty budeme potřebovat Lagrangeovu větu o přírůstku) a Heineovu větu.
 
Vztah Riemannova a Lebesgueova integrálu
Věta. Je-li  Riemannovsky integrabilní (má konečný Riemannův integrál), potom má i Lebesguův intrgrál a tyto integrály se shodují:
Věta. Má-li  absolutně konvergentní zobecněný Riemannův integrál, potom má i Lebesguův intrgrál a tyto integrály se shodují:
Poznámka. Existují funkce 
, které mají 
neabsolutně konvergentní Riemannův integrál, ale nemají Lebesguův integrál.
Příklad (Dirichletův integrál). 
 
Poznámka. Existuje spousta funkcí, které mají Lebesguův integrál, ale nemají ani zobecněný Riemannův integrál.
Příklad (Dirichletova funkce). 
 
Poznámka. Značení pro Riemannův integrál  se používá i pro Lebesguův integrál  (na uzavřenosti hranic intervalu nezáleží).
Součin měr a Tonelliho-Fubiniho věta
V této sekci mějme implicitně  prostory s mírou (a nýrou).
Definice. Měřítelné obdélníky jsou
Poznámka. Toto značení naprosto není matoucí.
Poznámka. Měřitelné obdélníky netvoří σ-algebru.
 
Definice. Produktová σ-algebra je .
Lemma. Systém 
 konečných sjednocení disjunktních měřítelných obdélníků je algebra na 
.
Důkaz. Triviální.
 
Definice. Funkce 
 je definovaná vztahem
Jelikož je více způsobů, jak množinu rozkrájet, musíme dokázat, že je definice jednoznačná.
Důkaz (základní myšlenka). Nejprve dokážeme pro .
Integrací obou stran podle  dostávéme
Integrací obou stran podle  dostávéme
 
Věta.  je pramíra na 
.
Důkaz. Viz skripta.
 
Jelikož máme pramíru, pomocí Carathéodoryho konstrukce z ní můžeme vyrobit míru, jejíž definiční obor zřejmě bude .
Definice. Nechť 
 je vnější míra vyrobená z pramíry 
. Potom míra 
 se nazývá 
součin měr .
Poznámka. Zřejmě .
Poznámka. Analogicky se definuje součin více než dvou měr.
 
Věta. Jsou-li míry 
 σ-konečné, potom 
, a tedy i 
, je σ-konečná. Navíc je 
 jediná míra s vlastností 
.
Důkaz. Pro první tvrzení stačí kartézsky sčupčit množiny z definice σ-konečnosti.
 
Definice. Nechť . -řez množiny  je množina
Analogicky pro  definujeme -řez množiny  značený .
Lemma. Nechť 
. Potom 
.
Důkaz (základní myšlenka). Nechť  je množina všech , pro které tvrzení platí. Snadno ukážeme, že  je σ-algebra, a jelikož zjevně obsahuje všechny měřitelné obdélníky, musí být .
 
Věta. Nechť 
 jsou σ-konečné a 
. Potom funkce 
 je m
ěřitelná, funkce 
 je 
ěřitelná a platí
Důkaz. Pracný, Štampach ho nepřednesl.
 
Věta (Tonelli). Nechť 
 jsou σ-konečné a 
. Potom
 
Věta (Fubini). Nechť 
 jsou σ-konečné a 
. Potom
 
Definice. Nechť 
. Míra 
 se nazývá 
Lebesgueova míra na . Množiny σ-algebry 
 nazveme 
lebesgueovsky měřitelné. V případě, že nedojde k nejasnosti, můžeme 
 vynechat. Integrály stručně značíme
Poznámka. Snadno ověříme, že .
 
Věta. Lebesgueova míra na 
 je regulární:
Důkaz. Analogicky jako u . Na přednášce nepředvedeno.
 
Věta. Nechť 
. Následující tvrzení jsou ekvivalentní:
Důkaz. Analogicky jako u . Na přednášce nepředvedeno.
 
Věta. Nechť 
. Potom
Důkaz. Analogicky jako u . Na přednášce nepředvedeno.
 
Věta (translační invariance Lebesgueovy míry). Nechť 
. Potom
- Je-li funkce  lebesgueovsky měřitelná, potom  je lebesgueovsky měřitelná. Pokud navíc , potom .
Důkaz (základní myšlenka). Jelikož  je spojitá funkce, máme . Definujeme míru . Díky translační invarianci Lebesgueovy míry na  víme, že pro borelovské obdélníky je . Z těch to snadno rozšíříme na všechny borelovské množiny. Nyní zbývá dokázat pro  (jelikož každá množina z  se dá zapsat jako disjunktní sjednocení borelovské a -nulové). To dokážeme tím, že množinu  rozložíme na rozdíl -množiny a množiny nulové míry.
Co se týče druhého bodu věty, budeme rozkládat  na -množinu a množinu nulové míry. Poté provedeme podobné tríčky jako u důkazu Fubiniho-Tonelliho věty.
 
Věta. Je-li 
 míra taková, že každá kompaktní množina má konečnou míru, potom platí:
Důkaz. Bez důkazu.
 
Věta. Nechť 
 je regulární. Potom
- Je-li funkce  lebesgueovsky měřitelná, potom  je lebesgueovsky měřitelná. Pokud navíc , potom .
Důkaz (základní myšlenka). Tentokrát dokážeme tvrzení s integrálem první. Budeme si rozkládat  na jednoduchá zobrazení podle Gaussovy eliminace.
Důsledek. Lebesgueova míra na  je invariantní vůči ortogonální transformaci.
 
Definice. Nechť  je otevřená množina. Zobrazení  je difeomorfismus, pokud je prosté a .
Věta (o substituci). Nechť 
 je difeomorfismus. Potom
- Je-li  lebesgueovsky měřitelná, potom  je lebesgueovsky měřitelná. Pokud navíc , potom
- Je-li , potom  a platí
Důkaz. Odpuštěn.
 
Lebesgueovy prostory
Nechť  je prostor s mírou. Chtěli bychom na množině  zavést normu. Mohli bychom to zkusit takto:
To ale není norma, protože neplatí implikace . Ovšem platí, že je v takovém případě  nulová -skoro všude. Co kdybychom prohlásili, že funkce, které se liší jen na -nulové množině? Zaveďme tedy relaci ekvivalence  a uvažujme její třídy ekvivalence .
A teď formálně a obecněji.
Definice. Nechť . Definujme -normu
Definice. 
Definice. 
Definice. Na prostoru  můžeme zavést lineární strukturu:
Definice. 
Definice je korektní, protože integrál nevidí rozdíl mezi funkcemi ve stejné třídě.
Poznámka. Nadále budeme zaměňovat funkce s jejich třídami ekvivalence.
Splnění prvních dvou vlastnosti normy je zřejmé, ale trojúhelníková nerovnost není vůbec zřejmá.
Příklad. Nechť . Definujme
Potom .
Definice. Měřitelná funkce  je v podstatě omezená, pokud .
Poznámka. Je-li  měřitelná, potom .
Lemma (Youngova nerovnost). Nechť 
. Potom
Důkaz (základní myšlenka). Nějak pomocí logaritmu.
 
Věta (Hölderova nerovnost). Nechť 
 jsou měřitelné a 
. Potom
Důkaz (základní myšlenka). Nechť . Je-li , nerovnost platí triviálně. Poté stačí aplikovat Youngovu nerovnost s  a výsledek zintegrovat.
 
Věta (Minkowského nerovnost). Nechť 
 jsou měřitelné a 
. Potom
Důkaz (základní myšlenka). Pro  triviální. Také díky trojúhelníkové nerovnosti stačí vyřídit případ . To se nějak udělá pomocí Hölderovy nerovnosti.
 
Důsledek. Pro každé  je  normovaný lineární prostor.
Věta. Pro každé 
 je 
 úplný normovaný lineární prostor.
Důkaz. Dokážeme si za rok ve funkcionální analýze.