Poznámky z Matematické analýzy A 4 – teorie integrálu
Měřitelné funkce
Definice. Nechť jsou měřitelné prostory. Zobrazení se nazývá -měřitelné, pokud .
Lemma. Nechť
jsou měřitelné prostory a elementární systém
je generátor
(tedy
). Potom zobrazení
je
-měřitelné právě tehdy, pokud
.
Důkaz (základní myšlenka). Triviální.
Snadno si rozmyslíme, že je σ-algebra.
Důsledek. Nechť jsou topologické prostory a je spojité zobrazení. Potom je -měřitelná.
Definice. Nechť je měřitelný prostor. Funkce se nazývá -měřitelná, pokud je -měřitelná.
Definice. Funkce se nazývá borelovsky měřitelná, pokud je -měřitelná.
Definice. Funkce se nazývá lebesgueovsky měřitelná, pokud je -měřitelná.
Poznámka. Obvyklou topologii na zavádíme stejně jako na , tedy pomocí metriky .
Věta. Nechť
jsou měřitelné prostory,
je
-měřitelné a
je
-měřitelné. Potom
je
-měřitelné.
Poznámka. Pokud jsou lobesgueovsky měřitelné, neznamená to, že je lebesgueovsky měřitelné, protože mluvíme o jiných σ-algebrách!
Věta. Nechť
je měřitelný prostor a
. Potom následující tvrzení jsou ekvivalentní:
- je -měřitelná
Důkaz. Plyne z lemmatu a z toho, že každý druh intervalů generuje borelovskou σ-algebru.
Věta. Nechť
jsou měřitelné prostory,
. Označme
. Potom
je
-měřitelná právě tehdy, pokud všechna
jsou
-měřitelné.
Důkaz. Definujme projektory . Zjevně . Nechť , potom
Použijeme větu dokázanou v teorii míry, že generuje . Takže stačí ukázat .
Důsledek. Nechť
je měřitelný prostor. Potom funkce
je
ěřitelná právě tehdy, pokud
jsou
ěřitelné.
Důkaz (základní myšlenka). Pomocí předchozí věty a poznámky o topologii na . Je nutné využít poznatku, že .
Věta. Nechť
je měřitelný prostor a
jsou
ěřitelné. Potom jsou
ěřitelné i
(poslední jen v případě, kdy je definovaná).
Důkaz. Definujme . je zřejmě -měřitelná a funkce je spojitá a tedy -měřitelná. Analogicky pro ostatní operace a pro reálná čísla. (Pro dělení z nějakého důvodu ukážeme pro inverzi a potom sčupčíme s násobením.)
Definice. Na rozšířených reálných číslech definujeme obvyklou topologii a borelovskou σ-algebru zřejmým způsobem.
Věta.
Věta.
Definice. je stále nedefinovaný výraz, ale tentokrát definujeme .
Věta. Nechť
je měřitelný prostor a
jsou
ěřitelné funkce. Potom funkce
jsou
ěřitelné.
Důkaz (základní myšlenka). Pro stačí ověřit, že . To ověříme tak, že nějak ukážeme a následně využijeme σ-albebrovosti. Analogicky . U využijeme rovnosti a pro analogicky.
Důsledek. Měřitelné funkce jsou uzavřené také na limitě, minimu a maximu, pokud tyto existují.
Definice. Nechť
.
Kladná a záporná část jsou funkce
.
Poznámka.
Poznámka. Nechť je měřitelný prostor. Je-li ěřitelná, potom i jsou ěřitelné.
Definice. Funkce
je
jednoduchá, pokud má konečný obor hodnot.
Poznámka. Nechť je jednoduchá funkce a . Potom
,
kde .
Poznámka. Jednoduché funkce jsou uzavřené na sčítání a násobení.
Poznámka. Nechť je měřitelný prostor. Jednoduchá funkce je ěřitelná právě tehdy, pokud .
Věta. Nechť
je měřitelný prostor. Potom
- je-li ěřitelná, potom existuje posloupnost jednoduchých ěřitelných funkcí taková, že a .
- je-li ěřitelná, potom existuje posloupnost jednoduchých ěřitelných funkcí taková, že a .
Důkaz (základní myšlenka). Nejprve řešme reálný případ. Definujme
Obecně:
Je jasné, že jsou jednoduché a ěřitelné a splňují nerovnosti v tvrzení věty. Bodová konvergence je taky celkem zjevná. Komplexní funkce vyřešíme tak, že si je rozdělíme na čtyři nezáporné funkce a provedeme u nich to samé:
Poznámka. Nechť je prostor s mírou. Pokud se dvě funkce rovnají -skoro všude a jedna z nich je ěřitelná, neplyne z toho, že ta druhá je také ěřitelná. Stejně tak pokud posloupnost ěřitelných funkcí konverguje k nějaké funkci -skoro všude, tato funkce nemusí být ěřitelná.
Integrace nezáporných funkcí
V této sekci budeme mít všude implicitně prostor s mírou.
Definice.
Definice. Nechť
je jednoduchá se standardní reprezentací
.
Integrál vzhledem k je
Podle potřeby můžeme také značit
. Je-li
, potom
integrál vzhledem k přes je
Poznámka. Pokud vezmeme jiný rozklad s disjunktními množinami, integrál se nezmění.
Věta (základní vlastnosti integrálu). Nechť
jsou jednoduché a
. Potom
- Funkce je míra.
Důkaz (základní myšlenka). První vlastnost je naprosto zřejmá. Druhá a třetí jsou docela zřejmé. A ta čtvrtá vlastně taky, když si to člověk rozepíše.
Definice. Nechť
. Potom
integrál vzhledem k je
Je-li
, potom
integrál vzhledem k přes je
Poznámka. Pro jednoduchou se definice shoduje se speciální definicí.
Poznámka. Zřejmě platí analogie prvního a třetího bodu z předchozí věty:
Příklad. Nechť . Potom .
Věta (o monotónní konvergenci). Nechť
jsou
neklesající nezáporné měřitelné funkce. Potom
a platí
Důkaz (základní myšlenka). To, že , už víme z nějaké dřívější věty. Hodně snadno dokážeme, že . Pojďme na vopáčnou nerovnost. Vezměme jednoduchou funkci a nějaké . Definujme
Tyto množiny jsou měřitelné, protože . Zároveň zřejmě platí a snadno ukážeme, že . Máme
Zlimitíme to a dostaneme
Když vysuprémíme a zlimitíme pravou stranu, zjistíme, že se rovná .
Příklad. Nechť a je počítací míra. Mějme nějakou funkci , tedy . Definujme
Z věty o monotónní konvergenci plyne
Tedy fyzici měli pravdu: suma je integrál!
Věta (o záměně sumy a integrálu podle míry). . Potom
a platí
Speciálné z toho plyne aditivita integrálu podle míry.
Důkaz (základní myšlenka). Vezměme dvě funkce . Z věty o monotónní konvergenci plyne, že je můžeme aproximovat posloupnostmi jednoduchých funkcí. Ty potom opět podle věty o monotónní funkci posčítáme. Tímhle způsobem samozřejmě dokážeme aditivitu pro konečný počet funkcí. Pro nekonečně mnoho funkcí použijeme posloupnost částečných součtů, přičemž využijeme to, že to máme dokázané pro konečné součty.
Důsledek.
Věta. Nechť
. Potom
právě tehdy, pokud
je
-skoro všude nulová.
Důkaz (základní myšlenka). Nejprve uvažujme, že je jednoduchá. Pro tu to dokážeme snadno. Pro ostatní dokážeme zvlášť implikaci na každou stranu. Doprava použijeme suprémum, dolava důkaz sporem.
Důsledek. Pokud se funkce
rovnají skoro všude, potom
.
Poznámka. Pro důkaz nemůžeme použít na první pohled zjevnou metodu, že aplikujeme předchozí větu na rozdíl, protože ten by mohl být záporný!
Důkaz (základní myšlenka). Nechť . Integrál si roztrhneme pomocí a provedeme pár úprav.
Věta (o monotónní konvergenci (jiná)). Nechť
. Potom
Důkaz. Z předpokladů víme
Označme
Máme
Označme si . Na tyto funkce již můžeme aplikovat první větu a monotónní konvergenci. Jelikož jejich integrály jsou stejné jako integrály těch původních funkcí, platí závěr i pro původní funkce.
Věta (Fatou). Nechť
. Potom
Důkaz.
Pomocí věty o monotónní konvergenci dostaneme
což je tvrzení věty.
Lemma. Nechť
. Potom
.
Důkaz.
To může platit jen tehdy, pokud .
Integrace reálných a komplexních funkcí
Opět mějme všude implicitně prostor s mírou.
Definice. Nechť
je
ěřitelná a
. Potom
integrál vzhledem k je
Je-li navíc
,
integrál vzhledem k přes množinu je
Poznámka.
Definice. Nechť je ěřitelná. Potom integrál vzhledem k je
pokud je výraz definovaný.
Je-li navíc , integrál vzhledem k přes množinu je
pokud je výraz definovaný.
Definice. Funkce je integrabilní, pokud je měřitelná a
Množinu integrabilních funkcí značíme .
Věta (linearita integrálu podle míry). Nechť
. Potom
a platí
Důkaz (základní myšlenka). Měřitelnost je zřejmá. Můžeme tedy psát
Tím máme ověřeno, že integrál existuje a je konečný. Aditivitu a homogenitu ověříme zvlášť, a to tak, že si to roztrhneme na reálnou kladnou, reálnou zápornou, imaginární kladnou a imaginární zápornou část a aplikujeme příslušné věty o integrálu nezáporné funkce.
Věta. Nechť
. Potom
Důkaz (základní myšlenka). Pro je důkaz zřejmý. Stejně tak pro reálnou funkci. Soustřeďme se tedy na komplexní funkci s nenulovým integrálem. Definujme
Snadno ověříme, že
Vidíme, že je to nezáporné reálné číslo, takže můžeme psát
Věta. Nechť
. Potom následující tvrzení jsou ekvivalentní:
Důkaz (základní myšlenka). Ukážou se cyklické ekvivalence směrem dolů. První jde triviálně tím, že aplikujeme nějakou větu. Druhá plyne z předchozí věty. Třetí se ukáže sporem.
Definice. Komplexní
-skoro všude definovaná funkce
se nazývá
měřitelná, pokud
Poznámka. Je-li funkce ěřitelná, potom je měřitelná.
Poznámka. Je-li funkce měřitelná, potom funkce je ěřitelná.
Definice. Komplexní -skoro všude definovaná funkce se nazývá integrabilní, pokud je měřitelná a její absolutní integrál je konečný. Množinu integrabilních funkcí značíme . Pro integrabilní funkci definujeme .
Lemma. je lineární prostor a je lineární funkcionál na .
Lemma. Je-li měřitelná/integrabilní a , potom je měřitelná/integrabilní.
Lemma. Je-li posloupnost měřitelných funkcí a limita existuje skoro všude, potom je měřitelná.
Věta (Lebesgue). Nechť je posloupnost -skoro všude definovaných komplexních měřitelných funkcí. Nechť a posloupnost je -skoro všude omezená integrabilní funkcí, tedy
Potom můžeme přehazovat integrál a limitu:
Věta. Nechť
je posloupnost
-skoro všude definovaných komplexních měřitelných funkcí. Pokud
, potom
konverguje
-skoro všude k měřitelné funkci a můžeme přehazovat integrál a sumu:
Důkaz (základní myšlenka). Samozřejmě aplikujeme Lebesgueovu větu na posloupnost částečných součtů, akorát pro ni musíme najít vhodnou funkci . Jako tu zvolíme právě .
Věta (o limitě). Nechť
. Nechť pro všechna
je funkce
měřitelná, pro
-skoro všechna
existuje
a funkce je omezená
-skoro všude integrabilní funkcí, tedy
Potom
a můžeme přehazovat integrál a limitu, tedy
Důkaz (základní myšlenka). Aplikujeme Heineovu větu na Lebesgueovu větu.
Věta (o derivaci). Nechť
. Nechť pro všechna
je funkce
integrabilní, pro
-skoro všechna
je
diferencovatelná na
a
derivace je omezená
-skoro všude integrabilní funkcí, tedy
Potom
je diferencovatelná na
, pro všechna
je
integrabilní a můžeme přehazovat integrál a derivaci:
Důkaz (základní myšlenka). Pro danou posloupnost s limitou definujeme
Použijeme Lagrangeovu větu (k nalezení majoranty budeme potřebovat Lagrangeovu větu o přírůstku) a Heineovu větu.
Vztah Riemannova a Lebesgueova integrálu
Věta. Je-li Riemannovsky integrabilní (má konečný Riemannův integrál), potom má i Lebesguův intrgrál a tyto integrály se shodují:
Věta. Má-li absolutně konvergentní zobecněný Riemannův integrál, potom má i Lebesguův intrgrál a tyto integrály se shodují:
Poznámka. Existují funkce
, které mají
neabsolutně konvergentní Riemannův integrál, ale nemají Lebesguův integrál.
Příklad (Dirichletův integrál).
Poznámka. Existuje spousta funkcí, které mají Lebesguův integrál, ale nemají ani zobecněný Riemannův integrál.
Příklad (Dirichletova funkce).
Poznámka. Značení pro Riemannův integrál se používá i pro Lebesguův integrál (na uzavřenosti hranic intervalu nezáleží).
Součin měr a Tonelliho-Fubiniho věta
V této sekci mějme implicitně prostory s mírou (a nýrou).
Definice. Měřítelné obdélníky jsou
Poznámka. Toto značení naprosto není matoucí.
Poznámka. Měřitelné obdélníky netvoří σ-algebru.
Definice. Produktová σ-algebra je .
Lemma. Systém
konečných sjednocení disjunktních měřítelných obdélníků je algebra na
.
Důkaz. Triviální.
Definice. Funkce
je definovaná vztahem
Jelikož je více způsobů, jak množinu rozkrájet, musíme dokázat, že je definice jednoznačná.
Důkaz (základní myšlenka). Nejprve dokážeme pro .
Integrací obou stran podle dostávéme
Integrací obou stran podle dostávéme
Věta. je pramíra na
.
Důkaz. Viz skripta.
Jelikož máme pramíru, pomocí Carathéodoryho konstrukce z ní můžeme vyrobit míru, jejíž definiční obor zřejmě bude .
Definice. Nechť
je vnější míra vyrobená z pramíry
. Potom míra
se nazývá
součin měr .
Poznámka. Zřejmě .
Poznámka. Analogicky se definuje součin více než dvou měr.
Věta. Jsou-li míry
σ-konečné, potom
, a tedy i
, je σ-konečná. Navíc je
jediná míra s vlastností
.
Důkaz. Pro první tvrzení stačí kartézsky sčupčit množiny z definice σ-konečnosti.
Definice. Nechť . -řez množiny je množina
Analogicky pro definujeme -řez množiny značený .
Lemma. Nechť
. Potom
.
Důkaz (základní myšlenka). Nechť je množina všech , pro které tvrzení platí. Snadno ukážeme, že je σ-algebra, a jelikož zjevně obsahuje všechny měřitelné obdélníky, musí být .
Věta. Nechť
jsou σ-konečné a
. Potom funkce
je m
ěřitelná, funkce
je
ěřitelná a platí
Důkaz. Pracný, Štampach ho nepřednesl.
Věta (Tonelli). Nechť
jsou σ-konečné a
. Potom
Věta (Fubini). Nechť
jsou σ-konečné a
. Potom
Definice. Nechť
. Míra
se nazývá
Lebesgueova míra na . Množiny σ-algebry
nazveme
lebesgueovsky měřitelné. V případě, že nedojde k nejasnosti, můžeme
vynechat. Integrály stručně značíme
Poznámka. Snadno ověříme, že .
Věta. Lebesgueova míra na
je regulární:
Důkaz. Analogicky jako u . Na přednášce nepředvedeno.
Věta. Nechť
. Následující tvrzení jsou ekvivalentní:
Důkaz. Analogicky jako u . Na přednášce nepředvedeno.
Věta. Nechť
. Potom
Důkaz. Analogicky jako u . Na přednášce nepředvedeno.
Věta (translační invariance Lebesgueovy míry). Nechť
. Potom
- Je-li funkce lebesgueovsky měřitelná, potom je lebesgueovsky měřitelná. Pokud navíc , potom .
Důkaz (základní myšlenka). Jelikož je spojitá funkce, máme . Definujeme míru . Díky translační invarianci Lebesgueovy míry na víme, že pro borelovské obdélníky je . Z těch to snadno rozšíříme na všechny borelovské množiny. Nyní zbývá dokázat pro (jelikož každá množina z se dá zapsat jako disjunktní sjednocení borelovské a -nulové). To dokážeme tím, že množinu rozložíme na rozdíl -množiny a množiny nulové míry.
Co se týče druhého bodu věty, budeme rozkládat na -množinu a množinu nulové míry. Poté provedeme podobné tríčky jako u důkazu Fubiniho-Tonelliho věty.
Věta. Je-li
míra taková, že každá kompaktní množina má konečnou míru, potom platí:
Důkaz. Bez důkazu.
Věta. Nechť
je regulární. Potom
- Je-li funkce lebesgueovsky měřitelná, potom je lebesgueovsky měřitelná. Pokud navíc , potom .
Důkaz (základní myšlenka). Tentokrát dokážeme tvrzení s integrálem první. Budeme si rozkládat na jednoduchá zobrazení podle Gaussovy eliminace.
Důsledek. Lebesgueova míra na je invariantní vůči ortogonální transformaci.
Definice. Nechť je otevřená množina. Zobrazení je difeomorfismus, pokud je prosté a .
Věta (o substituci). Nechť
je difeomorfismus. Potom
- Je-li lebesgueovsky měřitelná, potom je lebesgueovsky měřitelná. Pokud navíc , potom
- Je-li , potom a platí
Důkaz. Odpuštěn.
Lebesgueovy prostory
Nechť je prostor s mírou. Chtěli bychom na množině zavést normu. Mohli bychom to zkusit takto:
To ale není norma, protože neplatí implikace . Ovšem platí, že je v takovém případě nulová -skoro všude. Co kdybychom prohlásili, že funkce, které se liší jen na -nulové množině? Zaveďme tedy relaci ekvivalence a uvažujme její třídy ekvivalence .
A teď formálně a obecněji.
Definice. Nechť . Definujme -normu
Definice.
Definice.
Definice. Na prostoru můžeme zavést lineární strukturu:
Definice.
Definice je korektní, protože integrál nevidí rozdíl mezi funkcemi ve stejné třídě.
Poznámka. Nadále budeme zaměňovat funkce s jejich třídami ekvivalence.
Splnění prvních dvou vlastnosti normy je zřejmé, ale trojúhelníková nerovnost není vůbec zřejmá.
Příklad. Nechť . Definujme
Potom .
Definice. Měřitelná funkce je v podstatě omezená, pokud .
Poznámka. Je-li měřitelná, potom .
Lemma (Youngova nerovnost). Nechť
. Potom
Důkaz (základní myšlenka). Nějak pomocí logaritmu.
Věta (Hölderova nerovnost). Nechť
jsou měřitelné a
. Potom
Důkaz (základní myšlenka). Nechť . Je-li , nerovnost platí triviálně. Poté stačí aplikovat Youngovu nerovnost s a výsledek zintegrovat.
Věta (Minkowského nerovnost). Nechť
jsou měřitelné a
. Potom
Důkaz (základní myšlenka). Pro triviální. Také díky trojúhelníkové nerovnosti stačí vyřídit případ . To se nějak udělá pomocí Hölderovy nerovnosti.
Důsledek. Pro každé je normovaný lineární prostor.
Věta. Pro každé
je
úplný normovaný lineární prostor.
Důkaz. Dokážeme si za rok ve funkcionální analýze.