Známe kvadratické funkce: . Zobecníme je na vektory.
Kvadriky se budou hodit k vyšetřování extrémů funkce.
Definice. Nechť . Funkce je kvadratická funkce na . Množina se nazývá kvadrika.
Příklad. Množina řešení rovnice je kvadrika s . Jde o prázdnou množinu.
Příklad. Množina řešení rovnice je kvadrika s . Jde o jednoprvkovou množinu.
Příklad. Množina řešení rovnice je kvadrika s . Jde o jednotkovou kružnici.
Pro danou kvadriku je úkolem najít souřadnicový systém, pomocí něhož snadno určíme, o jakou kvadriku se jedná.
Definice. Nechť je báze a . Dvojici nazveme soustavou souřadnic s bází a počátkem . Je-li báze ortonormální, jde o kartézskou soustavu souřadnic.
Věta. Nechť je matice báze . Potom
Důkaz. Triviální.
Dosadíme-li do kvadratické funkce vektor vyjádřený v kartézské souřadnicové soustavě, máme
Ukazuje se, že ve druhém členu dokážeme vynulovat mimodiagonální prvky a třetí dokážeme za určitých podmínek vynulovat.
Jelikož je symetrická, můžeme provést singulární (Schurův a zároveň diagonální) rozklad , kde je diagonální sestávající z vlastních čísel a je unitární sestávající z vlastních vektorů. Když poté zvolíme , máme . Máme tedy
Pokud také zvolíme takové, že , kvadratická funkce se nám zjednoduší na tvar
Definice. Bod se nazývá střed kvadriky, pokud . Množinu středů značíme .
Definice. Kvadrika se nazývá centrální, pokud .
Věta. Kvadrika má střed v bodé právě tehdy, pokud .
Důkaz.
Věta. je konstantní na .
Důkaz. Nechť . Nechť . Potom
Poznámka. Pro tuto konstantní hodnotu platí
Definice. Nechť je centrální kvadratická funkce a . Nechť je ortonormální báze sestávající z vlastních vektorů , kde prvních vlastních čísel je nenulových. Nechť dále . Potom nazveme kanonickou soustavou souřadnic pro a výraz se nazývá kanonický tvar .
Definice. Necht jsou kladná (pokud ) nebo záporná (pokud ) vlastní čísla . Označme
Potom standardní tvar je
Definice. Kvadrika je regulární, pokud .
Poznámka. Pokud rovnice nemá řešení, tedy kvardika není centrální, potom nemůžeme vynulovat lineární členy, ale můžeme alespoň vynulovat konstantní člen a zařídit, aby z lineárních členů zbyl jen jeden.
Lemma (připomenutí z lineární algebry). Je-li symetrická matice, potom .
Věta. Nechť je necentrální kvadratická funkce a , kde . Potom existuje takové, že .
Důkaz. Zřejmě , jinak by byla centrální. Vezměme takové , že . Chceme najít vhodné takové, že splní podmínky věty.
Stačí tedy zvolit
Definice. Vektor splňující podmínky předchozí věty se nazývá vrchol. Množina vrcholů kvadriky se značí .
Věta. Pro vrchol platí .
Důkaz.
Definice. Mějme necentrální kvadriku. Je-li ortonormální báze složená z vlastních vektorů , kde prvních vlastních čísel je nenulových a platí . Nechť je vrchol. Potom je kanonická soustava souřadnic a kanonický tvar je
Poznámka. K nalezení vektorů lze použít Gram-Schmidtův ortogonalizační proces.
Definice. Nechť je počet kladných vlastních čísel . Nechť . Potom standardní tvar kvadriky je
Vizualizace dvourozměrných kvadrik
Varování: neumí zobrazit některé speciální případy (např. svislé přímky)
Cvičení (8.1). Předeďte kvadriku do standardního tvaru a klasifikujte ji:
Řešení
Hledáme střed:
Kvadrika je tedy centrální. Dále najdeme vlastní čísla:
Spočítáme :
Jelikož je záporné, je rovno počtu kladných vlastních čísel, tedy . Spočteme si :
Nyní můžeme najít kanonický tvar:
Jedná se o elipsu s poloosami délky .
Abychom určili vztahy pro převod do nových souřadnic, musíme najít vlastní vektory:
Vizualizace trojrozměrných kvadrik
Osy:
Varování: je to obecně velmi pofidérní
Cvičení (8.2). Předeďte kvadriku do standardního tvaru a klasifikujte ji:
Řešení můžeme z této množiny zvolit libovolně, volíme tedy .
Kanonický tvar:
Standardní tvar:
Jde o eliptický válec s poloosami délky .
Cvičení (8.3). Předeďte kvadriku do standardního tvaru a klasifikujte ji:
Řešení
Jde o eliptický paraboloid.
Cvičení (8.4). Předeďte kvadriku do standardního tvaru a klasifikujte ji:
Řešení
Jde o dvě různoběžné roviny, jejichž průsečíkem je přímka .
Inverzní a implicitní funkce
Věta (o implicitní funkci). Nechť jsou otevřené množiny. Mějme funkci . Zavedeme si zkrácené značení: bude značit Jacobiho matici podle prvních proměnných a podle posledních proměnných. Nechť dále a je regulární. Potom:
Existují taková , že existuje právě jedna funkce splňující .
Pro všechna je regulární a platí .
Příklad. Mějme rovnici . Chceme vyjádřit . Viz skripta.
Cvičení (9.1). Pro rozhodněte, zda zadává implicitní funkci .
Řešení
Tedy funkce je implicitně zadána na nějakém okolí .
Cvičení. Mějme soustavu rovnic
Určuje tato soustava jako funkce na okolí bodu ?
ŘešeníNejprve vyřešíme rovnice
Řešením je například . Nyní spočteme determinant
Funkce tedy je implicitně zadána.
Věta (o inverzní funkci). Mějme . Nechť je regulární. Potom existuje takové, že platí:
je prostá na
je otevřená množina
, je regulární pro všechna a platí
Cvičení (9.3). Nechť
Zjistěte, zda existuje globálně nebo alespoň lokálně .
Řešení
Jelikož zřejmě , podle věty o inverzní funkci existuje lokální inverze. Řešením soustavy rovnic můžeme ukázat, že funkce má inverzi dokonce i globálně, a sice
Cvičení (9.4). Mějme rovnici . Kolik funkcí ji splňuje na ? Kolik spojitých funkcí? Kolik diferencovatelných funkcí? Kolik spojitých funkcí ji splňuje na intervalu s tím, že ?
ŘešeníZřejmě pro každé musí být . Bez žádných omezení máme opravdu hodně možností, protože pro libovolnou funkci můžeme zvolit . Pro spojité funkce máme čtyři možnosti: . Z nich dvě jsou diferencovatelné. U lokální varianty existuje pouze jedna, což můžeme snadno ověřit ručně nebo to tak trochu plyne z věty o implicitní funkci.
Cvičení (9.5). Nechť . Najděte a lokální extrémy funkce .
ŘešeníMáme . Snadno najdeme jeden bod a ověříme, že . Z věty o implicitní funkci máme
Jelikož derivace je nenulová, funkce nemá lokální extrém.
Cvičení (9.6). Určete lokální extrémy funkce zadané implicitně funkcí
ŘešeníZřejmě . Řešením jednoduché kvadratické rovnice zjistíme, že rovnice je v nějakém bodě splněna.
V bodě se to nerovná nule, takže můžeme použít větu o inverzní funkci.
Řešíme tedy soustavu rovnic:
Z té vyjde . Ještě musíme ověřit, že pro tyto body je . Nyní zbývá spočítat Hessovu matici:
Tedy v je lokální maximum a v je lokální minimum.
Cvičení (9.7). Najděte lokální extrémy funkce zadané implicitně rovnicí
Cvičení (9.8). Najděte lokální extrémy funkce zadané implicitně rovnicí
ŘešeníOvěříme, že rovnice má řešení. Například pro dostaneme rovnici , která má kladný diskriminant. Také je evidentně , tudíž můžeme použít větu o implicitní funkci. Z té dostaneme podmínku , Dále dostáváme
Hledáme tedy extrém v bodě . Dosazením do původní rovnice spočteme, že tomu odpovídá .
Tedy podle toho, kterou funkci zvolíme, to může být buď lokální minimum, nebo lokální maximum.
Vázané extrémy
Hledáme lokální extrémy funkce v množině přípustných řešení . Množina přípustných řešení tedy tvoří nějakou vrstevnici funkce .
Postupujeme tak, že vyrobíme Lagrangeovu funkci . Koeficienty jsou Lagrangeovy multiplikátory. Budeme řešit rovnici , čímž dostaneme stacionární body a odpovídající Lagrangeovy multiplikátory .
Následně vyšetříme definitnost vzhledem k tečnému prostoru .
Věta. Je-li pozitivně/negativně definitní vzhledem k , potom má v bodě ostré lokální minimum/maximum vzhledem k .
Cvičení (10.1). Najděte vázané extrémy funkce vzhledem k množině určené vazbou .
Řešení (intuitivní)Z vazby můžeme vyjádřit . To dosadíme do předpisu pro , čímž dostaneme . Klasickým postupem pro hledání volného extrému zjistíme, že v bodě je lokální maximum.Řešení (podle kuchařky)
Funkce má tedy v bodě lokální maximum.
Cvičení (10.2). Najděte vázané extrémy funkce vzhledem k množině určené vazbami .
Řešení
Cvičení (10.3). Najděte vázané extrémy funkce vzhledem k množině určené vazbami .
ŘešeníTentokrát bychom se chtěli vyhnout řešení soustavy pěti rovnic o pěti neznámých. Rovnou si vyjádříme a budeme hledat extrémy funkce s vazbou .
Z toho vylezou čtyři krásňoučké stacionární body:
Cvičení (10.4). Najděte vázané extrémy funkce vzhledem k množině určené vazbou .
Řešení
Hessova matice je diagonální s kladnými čísly na diagonále, tedy pozitivně definitní. Funkce tedy v tomto bodě má lokální minimum. Ovšem podle následující věty můžeme dokázat, že je i globální.
Věta. Je-li funkce konvexní na konvexní množině, potom její lokální minimum na této množině je i globální minimum.
Poznámka. V předchozím příkladu je funkce konvexní, jelikož jde o součet konvexních funkcí, tudíž můžeme použít předchozí větu. Zjistíme tím, že je globální minimum, což můžeme vyjádřit jako následující nerovnost:
Úpravou dostaneme speciální případ Jensenovy nerovnosti:
Věta (Jensenova nerovnost). Nechť je reálná, konvexní funkce. Mějme koeficienty konvexní kombinace . Potom
Cvičení (10.5). Najděte vázané extrémy funkce vzhledem k množině .
Řešení
Když tyto rovnosti sečteme přes všechna a zapojíme vazbovou rovnost, nějak z toho dostaneme nádherný vztah pro složky stacionárního bodu:
V téhle chvíli si řekneme, že počítat Hessovu matici se nám opravdu nechce, a začneme od začátku s tím, že si funkci zlogaritmujeme.
Skutečně nám vyšlo to samé! To se vůbec nedalo čekat!
Máme lokální maximum! Dá se dokázat, že jde o globální maximum, jelikož je kompaktní množina. To můžeme dokázat za domácí úkol.
Poznámka. Z výsledku předchozího cvičení můžeme odvodit další známou nerovnost.
Speciálně vezmeme
Dosazením a úpravami dostaneme
Když to vysumíme přes všechna a upravíme, dostaneme
To je Hölderova nerovnost.
Cvičení (10.6). Najděte globální extrémy funkce na množině .
ŘešeníFunkce má jen jeden volný extrém , který zjevně neleží v . Pomocí Lagrangeových multiplikátorů můžeme najít extrémy na . Vyjde nám, že je lokální minimum a je lokální maximum. Jelikož uvnitř žádný extrém není, toto jsou i globální extrémy na .
Cvičení (10.7). Najděte volné a vázané extrémy funkce na množině .
ŘešeníVolný extrém je v bodě s hodnotou . Ve vrcholech čtverce jsou všude hodnoty . Ještě vyšetříme vázané extrémy na každé straně čtverce a zjistíme, že tam jsou všechny mezi , takže globální vázané extrémy jsou minimum v počátku a maximum ve vrcholech.
Cvičení (10.8). Najděte volné a vázané extrémy funkce na množině .
ŘešeníZdlouhavě vyšetříme volné extrémy, všechny vrcholy, hrany a stěny. Vyjde nám, že globální minimum je v bodě a globální maxima ve čtyřech vrcholech.
Záměna proměnných
Záměna proměnných se hodí k řešení diferenciálních rovnic. Existuje přibližně dvacet „standardních“ substitucí. Cílem není naučit se je nazpaměť, ale umět použít zadané substituce.
Obyčejné diferenciální rovnice s
Máme diferenciální rovnici v obecném tvaru:
Chceme dvojici závislé a nezávislé proměnné bijektivně zobrazit na nové proměnné:
Záměna nezávislých proměnných:
Nejprve zkusíme zaměnit starou proměnnou pomocí nové:
Chceme, aby funkce byla dost hladká a . Základní rovnost, ze které budeme vycházet, je . Derivací dostaneme . Druhá derivace už bude složitější:
Analogicky si můžeme odvodit krásňoulinké vztahy pro další derivace.
Co když navopák chceme zaměnit novou proměnnou pomocí staré?
Dále analogicky.
Cvičení. V diferenciálním výrazu proveďte záměnu proměnných pomocí Eulerovy transformace a vyřešte diferenciální rovnici .
Řešení.
Z fyziky již dobře víme, že řešení je . Nyní to ještě musíme převést zpět:
Cvičení. V diferenciálním výrazu , kde , proveďte záměnu proměnných pomocí Keplerovy substituce a vyřešte diferenciální rovnici .
Záměna nezávislých i závislých proměnných
Opět se nejprve podíváme na vyjádření starých pomocí nových.
Opět si napíšeme základní rovnost a zderivujeme ji podle :
Jelikož to je hnusné, napíšeme to ve fyzikální podobě, aby to zdánlivě nebylo hnusné:
Samozřejmě také můžeme vyjadřovat nové pomocí starých:
Cvičení. Vyřešte diferenciální rovnici , kde , pomocí záměny .
Řešení. Po vyjádření všeho vyjde rovnice , tedy . Z toho nyní musíme vyjádřit původní proměnné:
Lineární substituce
Nelineární substituce
Mějme zobrazení . Požadujeme, aby platilo:
je prosté (alespoň lokálně)
nebo vyšší (podle toho, kolikáté derivace děláme)
je otevřené
Tomu vyhovují regulární zobrazení. Navíc pokud platí první dva body, potom už platí třetí (podle věty o otevřeném zobrazení).
Definice. Funkce je regulární, pokud a je regulární.
Věta. Pokud je zobrazení prosté, potom je regulární.
Důkaz.
Zderivujeme obě strany:
Věta (o otevřeném zobrazení). Regulární zobrazení je otevřené, tedy obraz otevřené množiny je otevřená množina.
Cvičení. Mějme rovnici
Proveďte záměnu proměnných pomocí Stokesovy substituce
Řešení.
Nakonec zkontrolujeme, že substituce je v pořádku:
Parciální diferenciální rovnice
Záměna nezávislých proměnných
Uvažujeme regulární zobrazení v jednom směru:
Při vyjádření starých pomocí nových vycházíme z rovnosti
Když to zderivujeme podle obou proměnných, dostaneme:
To se dá zapsat maticově:
Všimněme si, že vlevo je Jacobiho matice transformace, která tedy musí být regulární.
Při vyjádření nových pomocí starých vycházíme z rovnosti
Derivací dostaneme
Cvičení (11.5). Vyřešte vlnovou rovnici , kde je rychlost šíření vlny, pomocí Galileovy substituce
Řešení.
Dosazením do rovnice:
Ještě ověříme, že transformace je regulární:
Cvičení (11.6). Vyřešte rovnici pomocí transformace proměnných .
Řešení.
Dosazení:
Ověření regularity:
Tedy s podmínkou je to v pořádku.
Záměna nezávislých i závislých proměnných
Vyjádření starých pomocí nových:
Vyjádření nových pomocí starých:
Cvičení (11.7). V rovnici proveďte záměnu pomocí substituce .
Řešení.
Dosazení:
Regularita:
Časté substituce
Polární souřadnice
Abychom měli otevřený interval, museli jsme vyloučit , tudíž nedokážeme zobrazit body na polopřímce . To ale při počítání Lebesgueova integrálu nebude problém, protože má polopřímka nulovou míru:
Inverzní transformace:
V diferenciálních výrazech:
Nějakým sčupčením rovnic dostaneme
Cvičení. Řešte rovnici pro funkci rotačně invariantní v rovině.
Řešení.
Substituujeme , potom
Dořešíme jako lineární diferenciální rovnici.
Řešení (jiné).
Válcové souřadnice
Sférické souřadnice
Schválně je zapíšeme v trochu jiném tvaru, než se obvykle zapisují.
Dá se ukázat, že jde o složení dvou válcových transformací:
Diferenciální výrazy vyjdou krásně:
Laplace je ještě hezčí.
Polární souřadnice s obecnou mocninou
Transformace je omezena pouze na první kvadrant , popřípadě na symetrické úlohy.
Lebesgueův integrál
Příklad (motivační). Nechť . Vypočtěte . S tím, co zatím známe, to můžeme zkusit počítat dvěma způsoby:
Vidíme, že nám vyšlo to samé, ale v jednom případě byl výpočet jednodušší.
Lebesgueův integrál zobecňuje absolutně konvergentní Riemannův integrál, obšem nikoliv neabsolutně konvergentní Riemannův integrál. Například integrál jde spočítat jako Riemannův, ale ne jako Lebesgueův.
Věta. Nechť funkce má absolutně konvergentní zobecněný Riemannův integrál na . Potom je lebegueovsky integrabilní na a integrály se rovnají:
Věta (Tonelli). Nechť jsou prostory se σ-konečnou mírou.
Je-li (nezáporná a měřitelná), potom
Věta (Fubini). Nechť jsou prostory se σ-konečnou mírou.
Je-li , potom
Cvičení (12.1). Odvoďte Dirichletovu formuli pro :
ŘešeníPodle Fubiniho věty je to prostě integrál přes trojúhelník mezi body .
Cvičení (12.2). Nechť . Zaměňte pořadí integrace v
Řešení
Cvičení (12.3). Nechť . Zaměňte pořadí integrace v
ŘešeníInvertujeme obě funkce:
Rozdělíme útvar na tři části.
Cvičení (12.4). Spočtěte integrál
kde
kde je oblouk cykloidy parametrizovaný vztahem
Řešení
Věta (o substituci). Nechť je otevřená množina a je difeomorfismus.
Je-li funkce lebesgueovsky měřitelná na , potom je lebesgueovsky měřitelná na . Pokud navíc , potom
Cvičení (12.5). Proveďte polární substituci v integrálu
kde .
Řešení
Cvičení (12.6). Proveďte polární substituci v integrálu
kde .
ŘešeníVyužijeme obecného výsledku výše.
Cvičení (12.7). Proveďte polární substituci v integrálu
kde .
Řešení
Cvičení (12.9). Spočtěte integrál
kde .
ŘešeníMnožina je zřejmě symetrická podle os, takže stačí dělat čtvrtinu. Můžeme použít dva postupy:
normální polární souřadnice: hezká funkce, hezký jakobián, složitý popis
upravené polární souřadnice : jednoduchý popis množiny, hnusný jakobián
Vyjde .
Cvičení (12.8). Nechť . Uvažujme transformaci zadanou jako . Spočtěte a . Co se stane, když pošleme ?
Řešení.
Z toho je hezky vidět, že jakobián určuje míru „roztahování“ plochy v daném bodě.
Eulerovy integrály: a funkce
Definice. Eulerova gama funkce je definována pro jako
Poznámka.
Integrál konverguje, protože u nuly ho potlačí dolů mocnina a u nekonečna exponenciála.
Definice. Eulerova beta funkce je definována pro jako
Věta.
Důkaz.
Věta.
Důkaz.
Nyní zbývá ukázat, že integrál, kterým jsme vynásobili, je ve skutečnosti zakuklená beta funkce. To je naprosto zřejmé, takže to bylo ponecháno jako cvičení pro čtenáře. (Použije se substituce .)
Věta.
Důkaz. Indukcí.
Věta.
Důkaz.
Věta.
Důkaz. Indukcí.
Věta (cvičení 12.10). Pro platí
Důkaz.
Příklad.
Věta (Eulerův vzorec).
Důkaz. Je to ve skriptech. Ano.
Věta. Funkce je hladká a ryze konvexní na a v bodech má limitu .
Věta (Lebesgue). Nechť je posloupnost -skoro všude definovaných komplexních měřitelných funkcí. Nechť a posloupnost je -skoro všude omezená integrabilní funkcí, tedy
Potom můžeme přehazovat integrál a limitu:
Cvičení (12.11). Určete plochu vymezenou nerovnostmi:
ŘešeníPřevodem do polárních souřadnic dostáváme:
Máme tedy
Cvičení (12.12). Spočtěte plochu Descartova listu:
ŘešeníPoužijeme zobecněné polární souřadnice:
Cvičení. Odvoďte vzorec
Řešení
Cvičení. Spočtěte objem tělesa daného nerovností:
ŘešeníPoužijeme „elipsoidní“ souřadnice:
Objemy -rozměrných útvarů
Definice.-rozměrná jednotková koule je množina
Definice. Obecná sférická transformace v je
Věta.
Důkaz.
Poznámka. Maximum této funkce je v bodě . Tedy pětirozměrná koule je nejmacatější a potom už to jde z kopce.
Cvičení (12.14). Nechť je pozitivně definitní matice. Vypočtěte objem elipsoidu .
Řešení. Pomocí lineární transformace uděláme z obecného elipsoidu jednotkovou kouli. Nechť jsou matice vlastních vektorů a vlastních čísel (tedy je unitární a je diagonální) a , potom
Cvičení. 12.15 Nechť jsou afinně nezávislé (tzn. vektory jsou lineárně nezávislé). Vypočtěte objem -simplexu
Řešení. Bez újmy na obecnosti , tedy jeden bod přesuneme do počátku. Potom zřejmě
Nyní simplex transformujeme pomocí souřadnicového izomorfismu, čímž z něj uděláme pravoúhlý simplex s jednotkovými odvěsnami . Tato transformace je regulární, protože vektory jsou podle předpokladu lineárně nezávislé.
Nyní zbývá spočítat objem jednotkového simplexu .
Cvičení (12.16). Spočtěte objem Vivianiho tělesa – rozdílu koule a válce:
ŘešeníPoužijeme kulové souřadnice.
Cvičení (12.17). Spočtěte objem tělesa:
ŘešeníPoužijeme posunuté válcové souřadnice:
Dostaneme
Integrály závislé na parametru
Cvičení. Spočtěte integrál pro :
Řešení
Cvičení. Spočtěte integrál pro :
Řešení
Přehozením se dostaneme na extrémně hnusný integrál, který ale jde spočítat. Místo toho můžeme začít od začátku a použít větu o derivaci. U té je potřeba ověřit nějaké předpoklady, ale nejprve se zkusme podívat, jestli nám to vůbec k něčemu bude.
Dosazením do původního integrálu získáme . Nyní tedy musíme zkontrolovat podmínky.
je integrabilní podle : plyne ze spojitosti a omezenosti (tu ověříme spočtením limity u a ).
je pro -skoro všechna diferencovatelná podle : je vidět z toho, že jsme ji zderivovali.
Derivace podle je -skoro všude omezená integrabilní funkcí . Tu stačí najít lokálně, tedy uvažujme . Potom
Cvičení (12.20). Nechť . Spočtěte integrál
ŘešeníPro je to jednoduché:
Pro obecný případ použijeme opět větu o derivaci:
Tedy opakovanou aplikací máme
Nyní ještě musíme ověřit, že jsme mohli použít větu o derivaci:
je integrabilní podle , protože je omezená pro konstantou a pro funkcí .
je diferencovatelná podle , protože… to vidíme.
Poznámka (k větě o derivaci). První předpoklad lze zeslabit: stačí, aby byla funkce měřitelná pro všechny parametry a integrovatelná pro jeden konkrétní parametr.
Cvičení (12.22). Nechť . Spočtěte integrál
Řešení
Spočtením krásňoučké limity určíme hodnotu integrační konstanty .
Ještě potřebujeme ověřit předpoklady věty o derivaci.
Funkce je spojitá (tedy měřitelná) a pro je zjevně integrabilní.
Diferencovatelnost je opět vidět z toho, že jsme funkci úspěšně zderivovali a pro vychází slušně vychovaný výraz.
Poznámka. Připomeňme, že
konverguje pro
konverguje pro
Dobře se to pamatuje: pro integraci přes čísla menší než potřebujeme mocninu menší než a vopáčně, tedy „je to v souladu“.
Cvičení (12.23). Pro spočtěte integrál
Řešení
Cvičení (12.24).ŘešeníZ důvodu symetrie se omezíme na .
Řešením diferenciální rovnice dostaneme
Z počáteční podmínky máme . Celkově tedy
Hledáme integrabilní majorantu:
Cvičení (12.25).Řešení
Řešením diferenciální rovnice
Integrabilní majoranta:
Cvičení (12.26). Tento příklad se dělá na žádost doc. Kliky.
Motivace: Fourierova transformace Gaussova rozdělení
Řešení
Křivkové a plošné integrály
Definice. Mějme po částech křivku a funkci . Křivkový integrál prvního druhu je
Cvičení (13.1). Spočtěte integrál , kde je asteroida.
ŘešeníParametrizujeme křivku:
Budeme počítat jen čtvrtinu:
Cvičení (13.2).ŘešeníParametrizace pomocí polárních souřadnic:
Musí být , z čehož dostaneme
Cvičení (13.3). Spočtěte integrál přes oblouk cykloidy:
Řešení
Definice. Mějme po částech křivku a vektorové pole . Křivkový integrál druhého druhu je
Poznámka. Značíme
Věta (Greenova). Nechť je uzavřená po částech křivka vymezující plochu tak, že při pohybu po křivce máme plochu po levé straně, a . Potom
Cvičení (13.4). Spočtěte , kde je úsečka , je parabola a je lomená čára .
Řešení
Není překvapivé, že to vyšlo stejně, protože pole je potenciální: . Také se to dá dokázat pomocí Greenovy věty, neboť .
Cvičení (13.5).Řešení
Cvičení (13.6). Pomocí Greenovy věty spočtěte integrál
po křivce skládající se z úsečky od do a z horní půlkružnice zpět.
Řešení
Cvičení (13.7). Nechť je libovolná kladně orientovaná Jordanova křivka, která má uvnitř počátek. Spočtěte
Řešení
Mohli bychom zkusit použít Greenovu větu:
Ovšem když si to z definice spočteme pro kružnici, vyjde nám . Jak je to možné? Funkce totiž není definovaná v , tudíž nesplňuje podmínky Greenovy věty! Ovšem argument s Greenovou větou pořád funguje pro křivku, která nemá uvnitř počátek, z čehož nějakým počupčením s naší kružnicí můžeme odvodit, že pro libovolnou Jordanovu křivku s počátkem uvnitř to vyjde .
Poznámka. Analogie, proč Greenovu větu nelze použít: Představme si funkci
Jelikož je to po částech konstantní funkce, zřejmě
Ovšem kdybychom chtěli použít základní větu integrálního počtu, dostali bychom
To nejde právě proto, že funkce nemá všude derivaci.
Cvičení (13.8). Pomocí Greenovy věty spočtěte plochu elipsy.
ŘešeníZvolíme si nějaké vektorové pole takové, aby , například . Velmi překvapivě vyjde .
Definice. Plocha je dvourozměrný objekt v parametrizovaný pomocí funkce .
Definice. Mějme plochu se stopou a funkci . Plošný integrál prvního druhu je
Definice. Mějme plochu se stopou a vektorové pole . Plošný integrál druhého druhu je
Poznámka. Značíme
Věta (vzoreček pro výpočet normy vektorového součinu).
Cvičení (13.9). Spočtěte povrch koule o poloměru .
ŘešeníPoužijeme kulovou parametrizaci
Cvičení (13.10 nebo možná 10.11). Spočtěte
kde je elipsoid s poloosami .
ŘešeníPoužijeme překvapivě zobecněné sférické souřadnice. Vektorový součin je nyní lepší počítat přímo z definice. Výsledek je
Cvičení (13.12). Spočtěte
kde , s orientací danou normálou .
Řešení
Parametrizujeme pomocí válcových souřadnic:
Aby seděla orientace, musíme použít .
Jelikož se to celé odehrává v rovině, stačilo by vlastně počítat plošný integrál a potom se akorát zamyslet nad znaménkem:
Cvičení (13.13). Spočtěte z definice integrál
kde je sféra kolem počátku o poloměru , s orientací danou vnějším normálovým vektorem (směřujícím ven z koule).
Řešení
Věta (Gaussova). Mějme , potom
kde integrál na pravé straně je orientovaný podle vnější normály.
Cvičení (13.14). Spočtěte příklad 13.13 pomocí Gaussovy věty.
Řešení
Věta (Stokesova). Mějme plochu a , potom
kde jsou souhlasně orientované.
Cvičení (13.15). Spočtěte
kde je jeden závit šroubovice určený parametrizací
Řešení.
Bylo by hezké moct použít Stokesovu větu, ovšem šroubovice není uzavřená, tudíž ji musíme uzavřít svislicí . Potom tedy víme
Pro úsečku integrál snadno spočteme a dostaneme .