Zápisky z cvičení k předmětu Diferenciální rovnice

Obsah

  1. Rovnice se separovanými proměnnými
  2. Homogenní a kvazihomogenní diferenciální rovnice
  3. Diferenciální rovnice tvaru y=f(ax+by+cαx+βy+γ)
  4. Lineární diferenciální rovnice prvního řádu
  5. Bernoulliho diferenciální rovnice
  6. Ricattiho diferenciální rovnice
    1. Nalezení všech řešení při znalosti jednoho z nich
    2. Vztah Ricattiho rovnice a lineární diferenciální rovnice druhého řádu
      1. Snížení řádu lineární diferenciální rovnice
    3. Kanonický tvar Ricattiho diferenciální rovnice
    4. Speciální tvar Ricattiho diferenciální rovnice
  7. Rovnice tvaru x=f(y)
  8. Rovnice tvaru y=f(y)
  9. Clairautova diferenciální rovnice
  10. Lineární diferenciální rovnice

Zápisky s teorií a řešenými příklady od Dr. Strachoty

Definice. Nechť f:n+1. Obyčejná diferenciální rovnice je rovnice hledající funkci y: ve tvaru f(x,y(x),y(x),,y(n)(x))=0
Poznámka. Většinou zkráceně značíme yy(x). Rozdíl mezi funkcí a hodnotou vyplyne z kontextu.
Poznámka. Parciální diferenciální rovnice je to samé, ale s funkcí více proměnných.
Poznámka. Může se stát, že místo vztahu y=y(x) dostaneme vztah x=x(y).
Příklad (pohyb hmotného bodu). y¨(t)=Fm
Řešení. y˙(t)=y¨(t)dt=Fmdt=Fmt+C y(t)=y˙(t)dt=(Fmt+C)dt=F2mt2+Ct+D K určení konstant potřebujeme počáteční podmínky: D=y(0)=y0 C=y˙(0)=v0 Také by se daly nahradit okrajovými podmínkami, třeba y(0)=y0,y(1)=y1. Ale to se v praxi moc nedělá.
Příklad (harmonický oscilátor).
 𝑘  𝑚
y¨(t)=kmy
Řešení. y(t)=Csin(kmt+D)
Příklad. xy2y=0 y(0)=0
Řešení. y(x)=Cx2 I přes počáteční podmínku máme nějaký stupeň volnosti. A navíc můžeme řešení navazovat: y(x)={C1x2x0C1x2x0 Tedy je velice důležité umět určit, jestli řešení existuje a jestli je jednoznačné.

Rovnice se separovanými proměnnými

Definice. Nechť I,J jsou otevřené intervaly a P𝒞(I),Q𝒞(J). Rovnice se separovanými proměnnými je diferenciální rovnice ve tvaru P(x)+Q(y)y=0
Řešení. Zintegrujeme obě strany: (P(x)+Q(y(x))y(x))dx=C P(x)dx+Q(y(x))y(x)dx=C P(x)dx+Q(Y)dY=C H(x,Y)=C
Věta. Nechť I,J jsou otevřené intervaly a P𝒞(I),Q𝒞(J). Potom:
Věta (o existenci a jednoznačnosti řešení). Nechť I,J jsou otevřené intervaly a P𝒞(I),Q𝒞(J). Nechť také 0Q(J). Potom každým bodem I×J prochází právě jedna integrální křivka řešící rovnici P(x)+Q(y)y=0.
Cvičení. 2yy4x3=0
Definice. Separovatelná diferenciální rovnice je rovnice ve tvaru P1(x)P2(y)+Q1(x)Q2(y)y=0
Cvičení. yy=exp(y2)sin(x) y(3π)=ln(4)
Cvičení. yxy=0 Navíc nakreslete všechny integrální křivky.
Cvičení. y=|xy|xy
Cvičení. y=xy|xy|
Cvičení. y=x+|x|y+|y|
Cvičení. xyky=0 Nakreslete integrální křivky pro k=3.
Cvičení. y=sin(y)sin(x)

Homogenní a kvazihomogenní diferenciální rovnice

Definice. Funkce f(x,y) je homogenní stupně α, pokud (t,x,y)(f(tx,ty)=tαf(x,y)) pokud výrazy dávají smysl.
Definice. Nechť P,Q:2 jsou spojité a homogenní stupně α. Homogenní diferenciální rovnice stupně α je rovnice ve tvaru P(x,y)+Q(x,y)y=0(H)
Řešení. Použijeme substituci y(x)xu(x). To je vlastně transformace souřadnic funkcí Φ(tu)(ttu). Jelikož det(JΦ)=t, tuto transformaci můžeme provést pro t0. P(x,xu)+Q(x,xu)(u+xu)=0 Využijeme homogenity funkcí: P(1,u)+Q(1,u)(u+xu)=0 P(1,u)+uQ(1,u)+Q(1,u)xu=0(S) Popřípadě ještě můžeme doupravit, pokud nám to jmenovatel dovolí: Q(1,u)P(1,u)+uQ(1,u)u=1x To je rovnice se separovanými proměnnými, takže ji umíme vyřešit ¨
Věta. Nechť I0 je otevřený interval. Nechť P,Q𝒞(2) jsou homogenní stupně α. Potom:
Poznámka („Lineární řešení“). y(x)=Kx P(x,Kx)+Q(x,Kx)K=0 P(1,K)+Q(1,K)K=0
Cvičení. y(1+ln(yx))xy=0
Cvičení (s ťěžkým integrálem!!). y=x+yxy
Cvičení. 2xy+(x2y2)y=0
Definice. Nechť funkce f pro nějaká α,β splňuje f(tαx,tβy)=tβαf(x,y). Kvazihomogenní diferenciální rovnice je rovnice ve tvaru y=f(x,y)
Řešení (takhle se to nedělá v praxi). Zvolíme substituci y(x)xβαu(x). y=βαxβα1u+xβαu=f(x,xβαu)=xβα1f(1,u) βαu+xu=f(1,u) uf(1,u)βαu=1x
Cvičení. 2x2y2y=0
Cvičení. 9yy18xy+4x3=0
Cvičení. y=yx+y3

Diferenciální rovnice tvaru y=f(ax+by+cαx+βy+γ)

Řešení. Budeme rozlišovat různé případy.
a=b=α=β=0
y=xf(cγ)+C
b=β=0
y=f(ax+cαx+γ)dx+C
c=γ=0
y=f(ax+byαx+βy) To je homogenní diferenciální rovnice stupně 0, což umíme řešit.
(b0β0)|abαβ|=0
Nechť bez újmy na obecnosti β0. Potom ax+by=bβ(αx+βy) zαx+βy z=α+βy zαβ=f(bβz+cz+γ) z=βf(bβz+cz+γ)+α To je separovatelná diferenciální rovnice.
|abαβ|0
Zvolíme substituce ξx+x0 η=η(ξ)y+y0 Zároveň chceme, aby platilo ax+by+c=aξ+βη Řešíme tedy soustavu rovnic c=ax0+by0 γ=αx0+βy0 Nyní si vyjádříme y=y(η(ξ(x))) dydx=dydηdηdξdξdx=dηdξ Dosazením dostaneme rovnici η=f(aξ+bηαξ+βη) Tu už umíme řešit.
Cvičení. y=2y+2x+y1
Cvičení. y=2(y+2x+y1)2
Cvičení. Řešte rovnici y=x+2y+12x+3 s podmínkou y(52)=14.
Cvičení. x+y+1+(2x+2y1)y=0
Cvičení. 2x4y+6+(x+y3)y=0

Lineární diferenciální rovnice prvního řádu

Definice. Nechť I je otevřený interval a p,q𝒞(I). Potom rovnice tvaru y+p(x)y=q(x) je lineární diferenciální rovnice prvního řádu s pravou stranou q.
Řešení. Nejprve vyřešíme rovnici bez pravé strany. y+p(x)y=0 yy=p(x) ln|y|=p(x)dx+C~P(x)+C~ y=Cexp(P(x)) Všimněme si, že množina řešení je lineární prostor. Nyní už zapojíme pravou stranu. Použijeme metodu variace konstanty. Budeme předpokládat: y(x)=C(x)exp(P(x)) Dosadíme do rovnice: C(x)exp(P(x))C(x)p(x)exp(P(x))+p(x)C(x)exp(P(x))=q(x) C(x)=q(x)exp(P(x)) C(x)=q(x)exp(P(x))dx+D y(x)=Dexp(P(x))+exp(P(x))q(x)exp(P(x))dxpartikulaˊrnıˊ rˇesˇenıˊ
Řešení (rychlejší; metoda integračního faktoru). Vynásobíme rovnici exp(P(x)): yexp(P(x))+p(x)exp(P(x))y=q(x)exp(P(x)) yexp(P(x))+(exp(P(x)))y=q(x)exp(P(x)) (yexp(P(x)))=q(x)exp(P(x)) yexp(P(x))=q(x)exp(P(x))dx+D y(x)=exp(P(x))(D+q(x)exp(P(x))dx) To je to samé řešení jako předtím.
Věta. Nechť p,q𝒞(I). Potom pro každý bod [x0,y0]I× existuje právě jedno řešení rovnice y+p(x)y=q(x) s počáteční podmínkou y(x0)=y0.
Cvičení. y+2xy=xexp(x2),y(1)=0

Odteď zůstaneme u metody integračního faktoru, protože je rychlejší.

Cvičení. ysin(x)xcos(x)=sin(x)2x2
Cvičení. y(2x+y2)=y
Cvičení. xy+2y=4x2 Řešte postupně s podmínkami:
  1. y(2)=5
  2. y(0)=0
  3. y(0)=8
Cvičení. y+tan(y)=xcos(y) Použijte substituci zsin(y).

Bernoulliho diferenciální rovnice

Definice. Bernoulliho diferenciální rovnice je rovnice ve tvaru y+p(x)y=q(x)yα kde p,q:,α{0,1}.
Řešení. Vynásobíme rovnici (1α)yα. (1α)yαy+(1α)p(x)y1α=(1α)q(x) (y1α)+(1α)p(x)y1α=(1α)q(x) Použijeme substituci zy1α. Ověříme si, kdy můžeme: detJΦ=det(100(1α)yα)0α1y0 Tím dostáváme lineární diferenciální rovnici z+(1α)p(x)z=(1α)q(x)
Věta. Nechť α{0,1},p,q𝒞(I),(xI)(q(x)0). Potom
Cvičení. xyy=x2y1
Cvičení. xy4y=x2y
Cvičení. y+4xy=2xexp(x2)y
Cvičení. 2xyy+1+y2=0 Řešte jako Bernoulliho rovnici i jako separovatelnou rovnici.
Cvičení. y+4xy=4xy
Cvičení. 2y(x1)y+y2=4x(3x2),y(1)=2

Ricattiho diferenciální rovnice

Definice. Nechť I je otevřený interval a a0,a1,a2𝒞(I). Ricattiho diferenciální rovnice je rovnice ve tvaru y=a0(x)+a1(x)y+a2(x)y2
Věta. Pro Ricattiho rovnici s danou počáteční podmínkou y(x0)=y0 vždy na nějakém okolí existuje řešení.
Řešení (neúspěšné: substituce x)xφ(t),y(x)u(t) detJ=φ˙(t)φ˙(t) nesmıˊ byˊt 0 u(t)=y(φ(t)) u˙=yφ˙ Dosazení: u˙=a0φ˙+a1φ˙u+a2φ˙u2A0(t)+A1(t)u+A2(t)u2 To je opět Ricattiho rovnice, takže jsme si nepomohli.
Řešení (neúspěšné: substituce y za racionální polynom)yα(x)u+β(x)γ(x)u+δ(x),α,β,γ,δ𝒞(I) detJ=det(10tα(x)u+β(x)γ(x)u+δ(x)uα(x)u+β(x)γ(x)u+δ(x))==αδβγ Dosazení: (αu+αu+β)(γu+δ)(αu+β)(γu+γu+δ)(γu+δ)2=a0(γu+δ)2+a1(αu+β)(γu+δ)+a2(αu+β)2(γu+δ)2 (αδβγ)u=βδ+βδ+a0δ2+a1βδ+a2β2+(αδ+αδ+a0γδ+a1αδ+a1βγ+2a2αβ)u+(αγ+αγ+α0γ2+a1αγ+a2α2)u2A0+A1u+A2u2 Tím se z toho opět stala Ricattiho rovnice. Vhodnou volbou α,β,γ,δ bychom mohli teoreticky vynulovat A0 nebo A2. Když se na ně pořádně podíváme, vypadají úplně stejně až na záměnu písmen, takže stačí zkusit jedno z toho. Řešíme tedy například rovnici βδ+βδ+a0δ2+a1βδ+a2β2=0 Jelikož αδβγ0β=0δ=0, bez újmy na obecnosti můžeme vydělit β2. (δβ)+a0(δβ)2+a1(δβ)+a2=0 Ups! To je opět Ricattiho rovnice. Tudy cesta nevede.

Nalezení všech řešení při znalosti jednoho z nich

Nechť v řeší Ricattiho diferenciální rovnici na I. Na okolí libovolného x0I je to jediné řešení procházející bodem (x0,v(x0)). Zvolme nějaké y0v(x0). Z teorie víme, že bodem (x0,y0) také prochází nějaké řešení y, které je různé od v alespoň na jistém okolí I0x0. Definujme

z(x)1y(x)v(x) Φ(xy)(tz)(x1yv) detJΦ=det(1001(yv)2)=1(yv)20

Dosadíme do Ricattiho rovnice:

y=v+1z vzz2=a0+a1(v+1z)+a2(v+1z)2 vzz2=a0+a1v+a1z+a2v2+2a2vz+a2z2

Využijeme skutečnosti, že v řeší původní rovnici:

zz2=a1z+2a2vz+a2z2 z=(a1+2a2v)za2

To je lineární diferenciální rovnice! Její řešení potom řeší Ricattiho rovnici na největším intervalu, kde z0.

Vztah Ricattiho rovnice a lineární diferenciální rovnice druhého řádu

Nechť y řeší Ricattiho rovnici na I0I a a2𝒞1(I). Definujme

u(x)exp(a2(x)y(x)dx)

Potom máme

u=u(a2y)

Z toho z nějakého důvodu plyne, že u𝒞1,u na I0.

y=uua2

Dosazením do Ricattiho rovnice:

uua2+u(ua2+ua2)u2a22=a0+a1(uua2)+a2u2u2a22 u(a1+a2a2)u+a0a2u=0

Tedy vyřešit Ricattiho rovnici je stejně těžké jako vyřešit lineární diferenciální rovnici druhého řádu.

Snížení řádu lineární diferenciální rovnice

Nechť v řeší lineární diferenciální rovnici s nulovou pravou stranou:

y+p1y+p2=0

Potom provedeme substituci

y(x)z(x)v(x) y=zv+zv y=zv+2zv+zv

a dosadíme:

zv+2zv+zv+p1(zv+zv)+p0zv zv+(2v+p1v)z+v+p1v+p0v=0

Tedy pokud známe jedno řešení, rovnici dokážeme převést na lineární diferenciální rovnici prvního řádu.

Kanonický tvar Ricattiho diferenciální rovnice

Jak převést rovnici na kanonický tvar? Nechť a2𝒞2(I),(xI)(a2(x)0). Použijeme substituci y(x)ω(x)u(x). Dosadíme do Ricattiho rovnice:

ωu+ωu=a0+a1ωu+a2ω2u2 u=a0ω+(a1ωω)u+a2ωu2

Líbilo by se nám tedy, aby bylo a2ω=±1. Zvolíme tedy ω(x)±1a2(x). Tím jsme dostali rovnici ve tvaru

u=A0+A1u±u2

Nyní zvolíme substituci u(x)z(x)+α(x). Dosazením dostáváme

z+α=A0+A1(z+α)±(z+α)2 (A0+α2)+(A1+2α)z+z2

Zvolíme-li αA12, dostáváme kýžený kanonický tvar.

Speciální tvar Ricattiho diferenciální rovnice

Pro ω=0 je to rovnice se separovanými proměnnými. Pro ω=2 to substitucí y1u dokážeme převést na homogenní diferenciální rovnici.

Co kdybychom provedli transformaci Φ(xy)=(tz) takovou, že rovnice bude mít tvar z˙=b~tω~a~z2, kde ω~=f(ω)? To nám umožní řešit speciální Ricattiho rovnice s ω~ za předpokladu, že umíme řešit speciální Ricattiho rovnice s ω (nebo vopáčně).

Jak by mohlo takové Φ vypadat? Provedeme substituci:

yα(x)u+β(x) αu+αu+β+a(αu+β)2=βxω u+β+aβ2α+α+2aαβαu+aαu2=bαxω

Co kdyby bylo α=cxν? Potom bαxω=bcxων, což by se nám líbilo, ale potřebujeme potom taky nějak zpacifikovat zbytek rovnice. Hodilo by se, kdyby β+aβ2=0, tedy β=1ax+K. Když to nějak sčupčíme s tou předchozí podmínkou, vyjde ν=2, tedy u+ax2u2=bxω+2. Tudíž prostě dokážeme posunout ω o 2? Ne, protože ax2 není konstanta. Teď použijeme nějakou psí substituci:

(tz)Ψ(xu)=(xω+31u)

Při výpočtu jakobiánu dostaneme podmínku x0,ω3. Když si poté dáme značné množství houbiček, dostáváme:

z˙z2(ω+3)xω+2+ax2z2=bxω+2 z˙(ω+3)+axω+4=bz2 z˙+bω+3z2=aω+3xω+4=aω+3tω+4ω+3

Tím jsme dostali speciální Ricattiho rovnici pro funkci z(t). To znamená: pokud umíme řešit s ω, dokážeme řešit i s ω~f(ω)ω+4ω+3. Tím tedy dostáváme oboustrannou posloupnost:

ωk+1=ωk+4ωk+3 ωk+1+2=ωk+4ωk+3+2=ωk+2ωk+3

Pro ω02 máme (k)(ωk=2), takže se nikam neposuneme. Zbývá nám jen ω00, což naštěstí vede na nekonečnou posloupnost:

1ωk+1+2=1+1ωk+2 1ωk+2=k+1ω0+2 ωk=1k+122=4k1+2k

Rovnice tvaru x=f(y)

Řešení. Použijeme substituci ty. Potom x=f(t),dx=f˙(t)dt y=t(x)dx=tf˙(t)dt „Formálně“ to můžeme vyjádřit tak, že vezmeme rovnost x=f(t) a zderivujeme ji podle y: dxdy=f˙(t)dtdy dydt=f˙(t)dydx y˙=f˙(t)t y=tf˙(t)dt
Věta. Nechť f𝒞1((t1,t2)),f˙((t1,t2))0. Označme ainft(t1,t2)f(t),bsupt(t1,t2)f(t) Potom každým bodem [x0,y0](a,b)× prochází právě jedna integrální křivka rovnice x=f(y). Její parametrické rovnice jsou x=f(t) y=y0+t0tτf˙(τ)dτ,t0f1(x0)
Příklad. (y)3+y=x x=f(t)t3+t f˙(t)=3t2+1 y=tf˙(t)dt=(3t3+t)dt=3t44+t22+C
Cvičení. x=ycosy

Rovnice tvaru y=f(y)

Řešení. Použijeme opět substituci ty. Potom y=f(t) x=dxdydy=1tf˙(t)dt Nebo „formálněji“ zderivováním: y=f(t) t=y=f˙(t)dtdy
Věta. Nechť f𝒞1((t1,t2)),f˙((t1,t2))0. Označme αinft(t1,t2)f(t),βsupt(t1,t2)f(t) Potom každým bodem [x0,y0](α,β)× prochází právě jedna integrální křivka rovnice y=f(y) definovaná na (a,b), kde ax0+inft(t1,t2)t0tf˙(τ)τdτ,bx0+supt(t1,t2)t0tf˙(τ)τdτ Její parametrické rovnice jsou x=x0+t0tf˙(τ)τdτ,f(t0)x0 y=f(t)

Clairautova diferenciální rovnice

Definice. Clairautova diferenciální rovnice je rovnice ve tvaru y=xy+g(y)
Řešení. Formálně zavedeme substituci ty. y=xt+g(t) Zderivujeme podle x: t=t+xdtdx+g˙(t)dtdx 0=dtdx(x+g˙(t)) Pokud dtdx=0, potom t=Cy=Cx+D. Zvolíme-li Dg(C), skutečně vznikne řešení rovnice. Druhá možnost je x+g˙(t)=0, tedy x=g˙(t),y=g˙(t)t+g(t) – to je parametrické vyjádření.
Věta. Nechť (t1,t2),g:(t1,t2). Potom pro každé C(t1,t2) je funkce y(x)Cx+g(C) řešením rovnice y=xy+g(y). Pokud navíc g𝒞2(t(t1,t2))(g¨(t)0), potom existuje integrální křivka téže rovnice definovaná na (a,b)g˙((t1,t2)) daná parametricky jako x=X(t)g˙(t) y=Y(t)g˙(t)t+g(t)
Cvičení. x=(y)2+yy
Cvičení. y=xyexpy

Lineární diferenciální rovnice

Definice. Lineární diferenciální rovnice n-tého řádu je rovnice ve tvaru Ly=q, kde L:𝒞n((a,b))𝒞((a,b)) je lineární diferenciální operátor následujícího tvaru: (Ly)(x)=y(n)(x)+k=0n1pk(x)y(k)(x) kde pk,q𝒞((a,b)). q je pravá strana.
Řešení. Viz přednáška