Zkouší především pochopení látky. Nevadí mu, když si na něco nevzpomeneme.
Systém umělé inteligence má čtyři fáze:
Pro volby proměnných a parametrů se dají použít různé metody:
Rozpoznávání je přiřazování vzoru/objektu do jedné z předdefinovaných tříd. Při klasifikaci s učením se pro každou třídu dostupná trénovací množina. Při klasifikaci bez učení (shlukování) trénovací množiny nejsou dostupné a algoritmus si musí třídy určit sám (ani nemusí předem znát jejich počet).
Trénovací množina by měla mít následující tři vlastnosti:
Proměnné (příznaky) by měly mít tyto vlastnosti:
Máme dané nějaké body a chceme najít nějakou hezkou funkci, která jimi prochází. Dala se použít například Lagrangeova interpolace, ale ta většinou vychází dost hnusně. Abychom nějak zahrnuli hezkost funkce do úlohy, přidáme regularizační člen: například chceme minimalizovat .
Když máme klasifikátor rozlišující dvě třídy, jak ho zobecnit, aby dokázal rozlišit víc tříd?
Obecně SVM klasifikátory nejsou dobré na rozlišování vícero tříd.
Často se stane, že pro nějaké jevy dokážeme dobře odhadnout , ale potřebujeme . Mezi nimi můžeme snadno převádět pomocí Bayesovy věty:
Mějme náhodnou veličinu , která pro jednu třídu má rozdělení a pro druhou rozdělení . Klasifikátor stanovíme tak, že máme nějakou hranici , přičemž pro zařadíme do první třídy a pro do druhé třídy. Potom pravděpodobnost chyby je