Zápisky z Úvodu do křivek a ploch

Organizace

Za řešení příkladů červené tečky, ty poté pomohou při písemce

Zápočtová písemka – pět příkladů

Důležité je hodně se ptát!

Definice. Mějme nějaký interval I. Zobrazení f:In,f𝒞1(I) se nazývá křivka.
Příklad (cykloida). f(t)(ltrsin(t)lrcos(t))
Definice. Mějme funkci F:Onn, kde O je oblast. Potom množina F1(0) je implicitně zadaná křivka.
Příklad (Vivianiho křivka). Mějme dřevěnou kouli a vyvrtejme do ní válcovou díru následujícím způsobem:
Zajímá nás, jak bude vypadat okraj díry. Máme rovnice: x2+y2+z2R2=0 x2+(y+R2)2(R2)2=0 Máme tedy funkci F(x,y,z)(x2+y2+z2R2x2+(y+R2)2(R2)2)
Definice. Nechť f je parametricky zadaná křivka. Body f(t0), pro které je f˙(t0)=0, se nazývají kritické.
Věta (o implicitní? nebo inverzní? funkci). Viz ANA4, tam je to napsané mnohem méně chaoticky.
Cvičení. Zjistěte implicitní zadání kružnice na základě jejího parametrického zadání.
Řešení. x=cos(t) y=sin(t)
f(t)=(cos(t)sin(t)) f1(t)=sin(t) f2(t)=cos(t) t=arccos(x) y=sin(arccos(x))=1x2 F(x,y)=ysin(arccos(x)),x[1,1],y[0,1]
Příklad (asteroida). (x,y)=(cos(t)3,sin(t)3)
Příklad (helix/šroubovice). (x,y,z)=(acos(t),asin(t),bt)
Příklad (tažná křivka (traktrix)). y(x)=l2x2x xlcos(t) y==l(ln|1cos(t)+tan(t)|sin(t))
Definice. Nechť x0n je bod na implicitně zadané křivce {x|F(x)=0}. Pak x0 nazveme regulární bod, pokud h(xF(x0))=n1. V opačném případě jde o singulární bod.
Věta (o implicitní funkci?). Nechť x0 je regulární bod implicitně zadané křivky . Pak existuje parametricky zadaná křivka f(t) taková, že její stopa je na nějakém okolí rovna .
Příklad (Descartův list). F(x,y)=x3+y33axy,a0 Hledáme singulární body: x,yF=3(x2ayy2ax) x2ay=0,y2ax=0 Řešení soustavy rovnic jsou (0,0),(a,a). Ovšem pouze (0,0) splňuje rovnici křivky, jde tedy a jediný singulární bod.
Jak najít parametrizaci? Pokud vezmeme ytx, dostaneme x=3att3+1,y=3at2t3+1 Tyto výrazy ovšem nejsou definované v t=1, což způsobí, že se křivka rozdělí na dvě části. Jak to vyřešit? Použijeme takový trik. Najdeme funkci u(t), která má v t=1 singularitu, a přeparametrizujeme křivku podle ní. u1t+1t=1uu x=3au2(1u)3u23u+1,y=3au(1u)23u23u+1 Snadno ověříme, že tato parametrizace je definovaná na celém a dá nám celý list (dokonce dvakrát projde singulárním bodem).

Reparametrizace

Definice. Nechť α:(a,b)n,β:(c,d)n jsou dvě křivky. Potom β je reparametrizace α, pokud (h:(c,d)(a,b),h0)()
Definice (délka křivky). st1t2|α˙(t)|dt
Věta. Délka křivky je invariantní vůči parametrizaci.
Věta. Nechť α je regulární. Pak existuje taková reparametrizace β, že |β˙|=1.

Rovinné křivky

Definice. Rovinná křivka je speciálně f:I2.
Věta (směrový úhel křivky). Nechť α:(a,b)2 je rovinná regulární křivka a T(t0)α˙(t0)|α˙(t0)|=(cos(ϑ0),sin(ϑ0)). Potom existuje právě jedna funkce ϑ:(a,b) taková, že ϑ(t0)=ϑ0 a T(t)=(cos(ϑ(t)),sin(ϑ(t)))
Definice. Lokální křivost rovinné křivky α v bodě t je κ2(t)limttϑ(t)ϑ(t)s(t)s(t)=ϑ˙(t)|α˙(t)|
Věta. ϑ(t)=arctan(y˙x˙)
Věta. κ2(t)=x˙y¨y˙x¨(x˙2+y˙2)32
Lemma. Pokud β je přirozeně (délkově) parametrizovaná, potom β(s)=κ2[β](y,x)
Věta. Lokální rovinná křivost je invariantní vůči reparametrizaci až na znaménko.
Věta. Lokální rovinná křivost se při euklidovské transformaci mění jen o znaménko, což je určeno determinantem transformační matice. A vopáčně: Pokud mají křivky všude stejnou křivost, potom mezi nimi existuje ortogonální transformace s determinantem 1.
Cvičení. Najděte takovou křivku, aby platilo κ2(s)=11+s2,s
Definice. Evoluta křivky je jiná křivka, která v každém bodě určuje střed oskulační kružnice původní křivky. E(t)α(t)+N(t)κ2[α](t)
Cvičení. Najděte evolutu elipsy.
Cvičení. Najděte evolutu traktrixy.

Prostorové křivky

Definice. Prostorová křivka je speciálně f:I3.
Definice. Normálová rovina je rovina kolmá na tečnu.
Definice. Rovina γ3 je přilehlá ke křivce f v bodě t0, pokud limtt0δ(t)d(t)2=0, kde δ(t) je vzdálenost bodu f(t) od roviny a d(t)f(t)f(t0)
Cvičení. Parametrizujte Vivianiho křivku.
Definice. Normálový vektor je vektor velikosti 1 ležící v průsečíku tečné a přilehlé roviny.
Věta. Regulární 𝒞2 křivka má v každém bodě f(t) přilehlou rovinu určenou vektory f˙(t),f¨(t). (Tedy pokud f˙(t),f¨(t) jsou lineárně nezávislé, potom je určena jednoznačně.)
Věta. Vzoreček pro normálový vektor: N=(α˙α¨)α˙+α¨α¨2(α¨α¨)2α˙2
Definice. Lokální křivost trojrozměrné křivky v bodě t je κ(t)limtt|θ(t,t)||s(t,t)|
Věta. Nechť β(s) je přirozeně parametrizovaná trojrozměrná křivka. Potom κ(s)=|β(s)|
Definice. Tečný vektor trojrozměrné křivky je T(t)α˙(t)|α˙(t)|
Definice. Binormálový vektor trojrozměrné křivky je B(t)T(t)×N(t)
Definice. Křivka α(t) se nazývá Frenetova, pokud (t)(α˙,α¨ lineaˊrneˇ nezaˊvisleˊ)
Věta (Frenetovy vzorce). Platí pouze pro přirozeně parametrizovanou křivku! T(s)=κ(s)N(s) N(s)=κ(s)T(s)+τ(s)B(s) B(s)=τ(s)N(s) kde τ je torze křivky: rychlost otáčení přilehlé roviny.
Definice. Nechť α(t) má jednoznačně definované přilehlé roviny na okolí α(t0). Označme ρ(t,t0) úhel přilehlých rovin v t,t0. Velikost torze v bodě α(t0) je τ~(t)limtt0|ρ(t,t0)||s(t,t0)|
Lemma. Nechť β je prostorová křivka a κ[β]>0 pro sI. Potom τ[β](s)=0 právě tehdy, pokud β(s) je rovinná.
Věta. Je-li trojrozměrná křivka regulární a κ>0, potom τ~(t0)=|τ(t0)|
Věta. Pro přirozeně parametrizovanou křivku: τ[β](s)=(β×β)ββ2
Věta. Pro obecnou křivku: κ[α](t)=|α˙×α¨||α˙|3
Věta. Pro obecnou křivku: τ[α](t)=(α˙×α¨)×α|α˙×α¨|2
Věta (obecné Frenetovy vzorce). Platí pro libovolnou křivku. T˙=κNv N˙=(κT+τB)v (kde v je rychlost křivky: v=|α˙|)